Zde jsou dvě krátké zvukové koláže, které doplňují Evinu disertační práci na téma "Tvůrčí sebevědomí".
První koláž se týká světa srovnávání (hodnocení, jistoty, mysli experta, fixního přístupu k sobě a ke světu, výkonových cílů, lpění na sebeúctě, jednoho správného řešení, plánu, jasných odpovědí, námětů na zlepšení, sebe-kritiky).
Na stěnách jsou měřítka, počty centimetrů, kilometrů a kilogramů. Pokoj je hranatý, fixní, solidní. Když do něj vejdu, snažím se sama dosáhnout měřitelných výsledků a raději zavřu dveře, abych na to měla klid. Vím, že existuje jenom jedno správné řešení a je třeba k němu dojít rychle a efektivně. Z úhledně přibitých skob visí medaile a ocenění těch okamžiků, kdy jsem byla lepší než ostatní. Také tam visí fotky ostatních, se kterými se poměřuji. Když jsem v tomto prostoru, tak většinou myslím na minulost (proč jsem minule neuspěla) nebo na budoucnost (jak příště uspěju). Protože medaile nebo povýšení nejsou pro všechny, není jich nikdy dost. Beru se přitom tom všem dost vážně, a pouštím se jenom do věcí, ve kterých mám šanci vyhrát a být lepší než ostatní.
Zvuková koláž trvá 4 minuty 25 vteřin a její součástí je i krátký úryvek z rozhlasové hry "Pro Patria Mori".
První koláž se týká světa srovnávání (hodnocení, jistoty, mysli experta, fixního přístupu k sobě a ke světu, výkonových cílů, lpění na sebeúctě, jednoho správného řešení, plánu, jasných odpovědí, námětů na zlepšení, sebe-kritiky).
Na stěnách jsou měřítka, počty centimetrů, kilometrů a kilogramů. Pokoj je hranatý, fixní, solidní. Když do něj vejdu, snažím se sama dosáhnout měřitelných výsledků a raději zavřu dveře, abych na to měla klid. Vím, že existuje jenom jedno správné řešení a je třeba k němu dojít rychle a efektivně. Z úhledně přibitých skob visí medaile a ocenění těch okamžiků, kdy jsem byla lepší než ostatní. Také tam visí fotky ostatních, se kterými se poměřuji. Když jsem v tomto prostoru, tak většinou myslím na minulost (proč jsem minule neuspěla) nebo na budoucnost (jak příště uspěju). Protože medaile nebo povýšení nejsou pro všechny, není jich nikdy dost. Beru se přitom tom všem dost vážně, a pouštím se jenom do věcí, ve kterých mám šanci vyhrát a být lepší než ostatní.
Zvuková koláž trvá 4 minuty 25 vteřin a její součástí je i krátký úryvek z rozhlasové hry "Pro Patria Mori".
Druhá koláž se týká světa zvědavosti (absence hodnocení, nejistoty, mysli začátečníka, pružného přístupu k sobě a ke světu, cílů učení se, experimentování v duchu sebe-možností, mnoha možných řešení, zkoušení si a hry, otázek, pozitivní podpory, sebe-soucitu).
Na stěnách jsou různé tvary a barvy, které čekají na to, až vyzkouším, co s nimi - až zkusím jejich možnosti. Celý prostor je takový proměnlivý a pohybuje se v něm několik kolegů a kamarádů, i pedagogů, kteří jsou však se mnou na jedné lodi a dveře jsou otevřené pro další. Nevisí tam žádné medaile ani moje ani cizí, občas je tam fotka nebo dílo, která slouží spíše k inspiraci než ke srovnávání se. Všeho je dost. Je tam málo fixních věcí - žádný stůl nebo měřítka - je to všechno spíš stále v pohybu, fluidní. A já jsem také spíš fluidní, neberu se příliš vážně. Jsem všímavá a oceňuji jedinečnost sebe samé a daného okamžiku. Jsem zvědavá na to, co právě je, a na možnosti. Je tam tedy trochu nepořádek, a když občas po něčem uklouznu, nekritizuji se za to, jsem k sobě laskavá. Jak je zjevné z celého textu disertační práce, zdá se mi, že pro tvořivost je výhodnější pobývat spíše ve světě zvědavosti než srovnávání.
Zvuková koláž trvá 5 minut 15 vteřin. Začíná krátkým úryvkem z rozhlasového dokumentu "V Trinksaifen jsme byly doma".
Na stěnách jsou různé tvary a barvy, které čekají na to, až vyzkouším, co s nimi - až zkusím jejich možnosti. Celý prostor je takový proměnlivý a pohybuje se v něm několik kolegů a kamarádů, i pedagogů, kteří jsou však se mnou na jedné lodi a dveře jsou otevřené pro další. Nevisí tam žádné medaile ani moje ani cizí, občas je tam fotka nebo dílo, která slouží spíše k inspiraci než ke srovnávání se. Všeho je dost. Je tam málo fixních věcí - žádný stůl nebo měřítka - je to všechno spíš stále v pohybu, fluidní. A já jsem také spíš fluidní, neberu se příliš vážně. Jsem všímavá a oceňuji jedinečnost sebe samé a daného okamžiku. Jsem zvědavá na to, co právě je, a na možnosti. Je tam tedy trochu nepořádek, a když občas po něčem uklouznu, nekritizuji se za to, jsem k sobě laskavá. Jak je zjevné z celého textu disertační práce, zdá se mi, že pro tvořivost je výhodnější pobývat spíše ve světě zvědavosti než srovnávání.
Zvuková koláž trvá 5 minut 15 vteřin. Začíná krátkým úryvkem z rozhlasového dokumentu "V Trinksaifen jsme byly doma".