zleva Eva, Tomáš, Petr, Marcela, Zuzka, Ondřej, Irena (Zdeněk někam odběhl, nejspíš na vlak), Buchty a křivky v Potrvá, listopad 2011
Ondřej
Ondřej Novotný se k divadlu dostal ve svých 8 letech, kdy začal chodit do Dětského divadelního studia, a od té doby v divadle a hudbě uvízl. Vystudoval tvorbu textu a scénáře na Vyšší odborné škole při Konzervatoři Jaroslava Ježka a dramaturgii na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Ondřej zpívá, hraje na saxofon a skládá texty písní v punkrockové kapele “Vyčůrat a spát” a někdy vystupuje i sólově a doprovází se na kytaru. Také pracuje jako pedagog na Pražské konzervatoři a Konzervatoři Duncan Centre. Píše dramatické texty a dramaturgicky, scénáristicky a herecky spolupracuje s Divadlem D'EPOG, které v roce 2009 spoluzakládal.
K “Buchtám a křivkám” se dostal díky Ireně a jejich společnému projektu "Tělovník obecný - Corpus vulgaris". Co se týká buchet a jejich křivek, lékař mu zakázal o podobných tématech hovořit vzhledem k jeho křehké duševní rovnováze.
K “Buchtám a křivkám” se dostal díky Ireně a jejich společnému projektu "Tělovník obecný - Corpus vulgaris". Co se týká buchet a jejich křivek, lékař mu zakázal o podobných tématech hovořit vzhledem k jeho křehké duševní rovnováze.
Petr
Petr Besta se narodil v Liberci a nyní studuje v Praze na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Hraje v Disku v inscenacích “Les” a “Čarodějnice z Edmontonu”, v Divadle na Prádle v inscenaci “Na větrné hůrce” a v autorském představení “V kůži Alfréda Schwarze”. Také jezdí do dětských domovů vzdělávat děti ve finanční gramotnosti pomocí divadla fórum Augusta Boala.
Sám říká, že k “Buchtám a křivkám” se dostal jako slepej k houslím, a to sice díky Zuzce, a je tomu velmi rád. Ke křivkám má pozitivní vztah, například si kreslí grafy na svém tabletu - sinus, cosinus, tangens a tohle všechno. Co se buchet týče, miluje ty tvarohové a taky “parené buchty” od své babičky na Slovensku.
Sám říká, že k “Buchtám a křivkám” se dostal jako slepej k houslím, a to sice díky Zuzce, a je tomu velmi rád. Ke křivkám má pozitivní vztah, například si kreslí grafy na svém tabletu - sinus, cosinus, tangens a tohle všechno. Co se buchet týče, miluje ty tvarohové a taky “parené buchty” od své babičky na Slovensku.
Tomáš
Tomáš Kout je autor textů, režisér a herec, aktivní v našem spřízněném autorském divadle Krvik Totr , které založil společně s Petrem Jediným Novotným v 8. třídě základní školy a funguje jim to dodnes. Vystudoval několik semestrů Vysoké školy chemicko technologické, s úmyslem seznámit se s chemií a též VOŠ hereckou, s úmyslem seznámit se s divadelním uměním.
K “Buchtám a křivkám” se Tomáš dostal díky spřízněnosti Zuzky s Krvik Totr a moc rád na nás svítí, pro Evu je to někdy moc světla, ale vždycky si to pak vyříkáme.
K “Buchtám a křivkám” se Tomáš dostal díky spřízněnosti Zuzky s Krvik Totr a moc rád na nás svítí, pro Evu je to někdy moc světla, ale vždycky si to pak vyříkáme.
Zdeněk
Zdeněk Dočekal hraje na piáno od svých 15 let, předtím hrál na harmoniku, protože na piáno hrál každej. Vystudoval klavír na Konzervatoři Jaroslava Ježka, nyní hraje, korepetuje a skládá písničky všeho druhu. Nejvíc se v současné době angažuje v Komorní činohře Divadla pod Palmovkou - od skládání hudby přes zvukaře až po obsluhu na baru. Když Zdeněk nehraje nebo neskládá, tak většinou sedí ve vlaku nebo ve škole v rámci projektu “Hudba školám”.
K “Buchtám a křivkám” se dostal přes Marcelu a Přemysla Ruta a jejich projekt “Okolostolalala”, který probíhá právě na Palmovce. Co se buchet týče, Zdeněk říká:"moc se v tom nevyznám, jsem dopředu zatracený začátečník. Co vím je, že buchta patří na plech. A o křivkách něco nepatrného tuším ještě z deskriptivní geometrie. Jedinou možnou spojitost mezi oběma pojmy vidím v tom, že by šlo o matematické vyjádření téhož. Tedy, že “buchta” na plech je přímka natažená v předem určené rovině..."
K “Buchtám a křivkám” se dostal přes Marcelu a Přemysla Ruta a jejich projekt “Okolostolalala”, který probíhá právě na Palmovce. Co se buchet týče, Zdeněk říká:"moc se v tom nevyznám, jsem dopředu zatracený začátečník. Co vím je, že buchta patří na plech. A o křivkách něco nepatrného tuším ještě z deskriptivní geometrie. Jedinou možnou spojitost mezi oběma pojmy vidím v tom, že by šlo o matematické vyjádření téhož. Tedy, že “buchta” na plech je přímka natažená v předem určené rovině..."
Zdeněk u piána, Irena u (falešného) mikrofonu, září 2011
Pepa
Josef Nota vyučuje na Katedře pedagogiky a psychologie v Českých Budějovicích, bydlí v Novohradských horách a hraje na klavír i na kytaru. Vzdálenost ku Praze nás občas donutila zkoušet po Skypu, což byla premiéra jak pro Pepu, tak pro nás... K Buchtám se Pepa dostal přes Evu, a přes kurz Kreativní pedagogika a pedagogická kondice (s krásnou zkratkou KPPK) na DAMU. Do našich zkoušek pronikla Pepova věta "No tak to už máme", když jsme poprvé zkusili jakousi píseň.
Pepa s Ondřejem a Marcelou na zkoušce pře premiérou "Buchet a křivek"